CO JE VLASTNĚ HATING [HEJTING] ?
Pojem „hating“ vychází z anglického slova „hate“ – nenávist.
Jde o projev nenávisti vůči jednotlivci nebo skupině se snahou ublížit, týrat a ponižovat. Haterovi jde hlavně o pozornost a o to, aby získal pocit moci a nadvlády nad objektem své nenávisti nebo alespoň pozornost dalších lidí. Potřebuje být viděn či viděna, slyšen či slyšena a cítit se důležitý nebo důležitá.
Hater se často spojuje se stejně naladěnými a frustrovanými do skupiny se společným „nepřítelem“ a cítí se tak silnější. Konrád Lorenz, etolog, který se zabýval chováním zvířat ve skupině, popsal jednání jedinců, kteří se seskupují, aby terorizovali ostatní, jako typ gama. Jde o ty, kdo se vyhýbají přímému konfliktu jeden proti jednomu. Nevyjednávají, neargumentují, ale útočí z úkrytu, v přesile a často jen tehdy, je-li jich víc nebo cítí-li se ve výhodě. V hierarchii společenství mají instinktivní strach z jedinců geneticky lépe vybavených a odpor k jedincům obětavým a laskavým.
V lidském společenství takovéto instinktivní jednání slabších jedinců typu gama vede k mobbingu – skupinové šikaně. Uchylují se k „honu“ nejčastěji na úspěšnější, krásnější, vzdělanější nebo talentovanější jedince. Hateři nemohou totiž být přirozenými vůdci, nejsou ani řečníky nebo vyjednavači, nemají radost z pomoci ostatním ani zvědavost či výrazný talent – jsou průměrní a hněte je to. Jsou zmítáni negativními pocity, často se bojí ostatních, jsou nevyrovnaní a útoční. Snahou hatera je získat nad pronásledovanými moc a zbavit je spokojenosti a duševního klidu – pomluvit, znejistit, zastrašit, ovládnout.
Nenávist hatera je velmi podobná lásce tím, jak silné pocity vzbuzuje ve svém nositeli a jak mu nebo jí brání zabývat se vlastním životem bez myšlenek na objekt své nenávisti. Filosofie a náboženství varují před nenávistí, závistí i žárlivostí zejména proto, že tyto silné negativní city škodí duševnímu zdraví svých nositelů. Izolují je totiž od životní spokojenosti, radosti i lásky či přátelství a vzbuzují v nich pocity strachu, frustrace a nenaplněnosti – ponižují. Nenávist je duševní jed , je to přiznání vlastní méněcennosti a neštěstí.
Ne nadarmo jsme se již v mateřské školce bránili nenávistným řečem a pomluvám básničkou „Kdo to říká, ten to je, tomu se to pasuje“. Případně rčením „Nebolí , nebolí, urážka se zahojí“.
K nenávisti se často uchylují ti, kdo se marně snaží vyniknout, získat zájem nebo obdiv někoho, kdo je pro ně nebo pro ostatní důležitý a svou zlost a pocit nedostatečnosti si vybíjejí na těch, jimž „štěstí přeje“. Často se skrývají za pseudonymem, vystupují anonymně nebo se přidávají k nějaké skupině podobně smýšlejících. Cítí se tak v bezpečí anonymního davu a vzrůstá jejich pocit práva na nenávistné řeči a postoje. Karel Čapek konstatoval kdysi „Děsím se davu, je nejkrutější a nejhloupější ze všech přírodních živlů.“ Hating je takovým živelným projevem davového smýšlení, může se stát náhradním životním programem hatera, smyslem existence a zálibou tam, kde jiná smysluplná realizace bolestně chybí.
Tam, kde je láska a radost ze života, nemívá nenávist prostor pro svůj rozvoj. Tam, kde se objeví strach, pochybnosti o vlastní životní cestě nebo pocit bezmoci a zoufalství ze ztráty prestiže, z nedostatku schopností nebo bolest z nezájmu druhých, tam má nenávist a zuřivost volné pole působnosti.
Co s tím?
Jste-li obětí hatera, nezbývá než se nenávistnými řečmi a komentáři nezabývat. Ignorovat agresora je nejlepší obranou vlastní duševní rovnováhy, bránit se smíchem a humorem je nejlepší vnitřní očista. Nečíst nenávistné komentáře, nezabývat se pomluvami, které se vám donesou, neodpovídat na provokace a nenechat se zastrašit je obrana před jedem nenávisti. Nezůstávejte se svými zkušenostmi s hatingem sami, spojte se s přáteli, kteří vás mají rádi a respektují vás a zahojte pošramocené sebevědomí rozhovorem s lidmi laskavými a moudrými. Dokážete-li udržet si odstup a nadhled, máte vyhráno. Pamatujte, že každý vypovídá nejvíc sám o sobě. Tím, čeho si všímá, jak a proč komentuje druhé a svět kolem sebe, tak zrcadlí své vnitřní prožívání. Zaslouží soucit…. co asi život odepřel ubohému haterovi, že je v něm nebo v ní tolik bolesti a zloby?
Nu a jste-li obětí vlastního pocitu méněcennosti a stali jste se přechodně hatery, přestaňte s tím. Škodíte svou nenávistí a strachem hlavně sami sobě. Dobrý psycholog vám pomůže zahojit jizvy na duši, které k vaší nenávisti vedly. Člověk vyrovnaný a šťastný není hater, je obdivovatelem úspěšnějších a přeje každému jeho vlastní životní cestu. Zejména proto, že kráčí po té své cestě za vlastním úspěchem ve vztahu, v práci a má koníčky, které mu vyplňují volný čas lépe než vztekání se u počítače. Sociální sítě spojují lidi do skupin podle zájmů. Zkuste si najít jiný zájem než závidět ostatním…
Přeji všem, kdo dočetli až sem hodně radosti ze života nebo dobrého psychoterapeuta.
S přáním duševní rovnováhy Kateřina Cajthamlová
MUDr. Kateřina Cajthamlová pro Zkušenost z.s. na téma Moje setkání s nenávistí, červen 2017